|
Pamětní kniha farnosti Stará Ves 1901-1998 česky, 28 x 37,5 x 4,5 cm, polokožená vazba 
Kniha je majetkem Římskokatolické farnosti Stará Ves nad Ondřejnicí se sídlem Stará Ves n. O. č.p. 10, 739 23.V roce 2004 byla zapůjčena do SOkA Frýdek-Místek za účelem digitální reprodukce pro studijní účely. Návod k použití: V levém okně jsou zobrazeny malé náhledy na jednotlivé listy s jejich názvy. Poslední znaky ve tvaru _xxx znamenají čísla originálních stránek. Digitalizace probíhala tak, aby byly zachováno pořadí jednotlivých listů, tak jak je tomu ve skutečné pamětní knize. Kliknutím myši na konkrétní náhled (nebo název) se Vám zobrazení listu zvětší. V horní části levého okna vidíte označení Index: s čísly. Ta označují čísla (indexy) jednotlivých sloupců náhledů. Každý takový sloupec obsahuje 20 náhledů. Číslo (index) právě zobrazeného sloupce je zbraveno žlutě, ostatní doposud nenavštívené oranžově, ostatní již navštívené olivově. V SOkA Frýdek-Místek je uložen fond Farní úřad Stará Ves nad Ondřejnicí, k němuž tato pamětní kniha (resp. její digitální reprodukce) z hlediska původu patří. Zde je stručný úvod z inventáře FÚ Stará Ves n. O. (autor Bc. Olga Mateášová): První písemnou zmínku o Staré Vsi nad Ondřejnicí nalezneme v testamentu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267. V tomto dokumentu se objevuje vesnice s názvem Bruneswerde, která je ztotožňována se Starou Vsí. Český název Stará Ves a jeho německá alternativa Altendorf se začíná postupně objevovat v písemnostech od konce 14. století. Stará Ves náležela k tzv. stolním statkům olomouckého biskupství (vlastní statky biskupství), později však byla udělována lénem. V roce 1465 přijal léno Smil z Barchova, který roku 1483 spolu s Jiříkem z Červené Lhoty udělil Staré Vsi odúmrť. V roce 1557 se připomíná Bohuš Čeple z Belku a na Staré Vsi, který si pro sebe zabral platy a důchody patřící staroveské faře a kostelu. Byl proto volán biskupem Markem Khuenem na Hukvaldy k zodpovídání. Další majitel panství Jan Syrakovský byl odpůrce katolíků a za povstání přívrženec Fridricha Falckého. Tato doba byla poznamenána neshodami s místním farářem, až nakonec byla katolická fara ve Staré Vsi zrušena a obec přifařena k Petřvaldu, který do té doby patřil pod správu staroveské fary. Po porážce stavovského povstání byl majetek Jana Syrakovského zkonfiskován a udělen lénem katolíku Karlu Podstatskému z Prusinovic. S novými majiteli se začalo jednat o obnovení katolické fary. Podstatký si udržel zabraný farský majetek, uvolil se však platit faráři z bývalé farské role 50 zl. a dávat 40 sáhů dřeva z bývalého farského lesa. Smír ovšem nevydržel dlouho a již první nástupci Karla Podstatského začali faráři krátit jeho pozemky a platy. Fara patřila do obvodu místeckého děkanství, které bylo zřízeno v roce 1716. V roce 1906 došlo k rozdělení místeckého děkanátu na dva obvody a Stará Ves připadla k děkanství v Moravské Ostravě. Od roku 1960 patří fara opět k děkanství v Místku. Ke Staré Vsi byly přifařeny obce Petřvald a Malá a Velká Košatka. V roce 1784 byl v Petřvaldě zřízen lokální farní úřad a až do roku 1824 bral odtud staroveský farář štólu. Samostatná fara vznikla v Petřvaldě k roku 1884. Farnost spravovaná farářem je nejmenší administrativní částí diecéze. V tomto obvodu farář slouží bohoslužby, zpovídá, křtí, oddává, pohřbívá a dbá o kázeň věřících. Zúčastňuje se také veřejného života obce a vyučuje ve farní škole. Farář je podřízen biskupovi příslušné diecéze. Středem farnosti je farní kostel s farním úřadem, na kterém je vedena příslušná administrativa. Kromě hlavního farního kostela mohou být ve farnosti kostely filiální, které také spadají pod pravomoc místního duchovního správce. Farář může při vykonávání duchovní správy využívat služeb pověřeného pomocníka - kooperátora. Určeno pouze pro interní potřebu v rámci © SOkA Frýdek-Místek |